warning: Creating default object from empty value in /var/www/clients/client1/web8/web/modules/taxonomy/taxonomy.pages.inc on line 33.

Projekt Na vlastní kůži

Vyzkoušeli jsme si NA VLASTNÍ KŮŽI

Hned po začátku školního roku 6. září 2016 jsme byli celá třída s paní učitelkou Chowancovou v městském parku Adama Sikory, abychom se zúčastnili projektu nazvaného Na vlastní kůži. Procházeli jsme různými stanovišti: policejním, záchranářským. Tam byla sanitka, kde jsme zkoušeli umělé dýchání a masáž srdce, také jsme odpovídali na otázky. U policie jsme spolu se Štěpánem měli na sobě vestu a také pouta. Každý si rovněž mohl vyzkoušet brýle, které napodobovaly opilost a vliv drog. Také zde byla simulace dopravní nehody, kdy jsme se v autě otáčeli vzhůru nohama... I když bylo otáčení několikanásobně pomalejší než ve skutečnosti, bylo mi špatně. Obzvlášť, když jsme viseli hlavou dolů. Trvalo to pár okamžiků, ale připadalo mi to jako věčnost... Pro mě bylo zajímavé to, že i když se auto otočilo vzhůru koly, pásy pasažéra udržovaly tak, aby nespadl. Nevěděla jsem, že to pásy dokáží a všichni si tím určitě uvědomili, že bez pásů by to končilo špatně... Když jsme se točili, všechny holky pištěly, no, nejvíc asi já. Všude v autě byl nepořádek: listí, klacíky a všemožné věci, všechno na nás při otáčení spadlo. Kdyby to jako atrakce bylo na "Třech bratrech", všechny děti by to chtěly vyzkoušet. Tento projekt byl plný skvělých rad a byl velmi poučný, líbil se nám.

Vojtěch Kučera, Zuzana Recmanová, Ivana Lacková, Natálie Lačíková, VIII. A

Fotografovala Mgr. Chowancová

 


Exkurze do Legiovlaku

Prohlídka Legiovlaku

Ve středu 21. září 2016 jsme šli na nádraží, abychom se společně s třídou a paní učitelkou Poskerovou podívali na vystavený historický Legiovlak. Byli tam tři muži převlečení v uniformě, co dříve měli legionáři. Jeden z nich se nás ujal jako průvodce. Náš průvodce se mi osobně nelíbil, protože zbytečně řval a mluvil moc chytře. Byl přísný, když jsme se bavili, řekl nám, že když budeme dál pokračovat, budeme dělat kliky a dřepovat. Choval se asi tak, jak to zažívali tehdy legionáři.
Dominik Badura, IX. A

Legiovlak je vlak, ve kterém jezdily České legie, když legionáři bojovali proti Rakousku - Uhersku za vznik samostatného Československého státu. Bojovali ale i v Rusku, kde utrpěli ty největší ztráty, dále v Itálii a Francii. Vlaků měli hned několik a byly vybavené dokonce i kovárnou nebo poštou. Kovárnu potřebovali, protože měli hodně koní a každý z nich musel být každé dva měsíce znovu okován. Poštu ze začátku používali ruskou, ale později si zařídili vlastní, která dodnes drží rekord v Guinnessově knize rekordů za nejrychlejší poštu. (Téměř půlku Asie projeli za čtrnáct dní.) Ve vlaku se nacházely ubytovací vagóny, kde byli buď jen lidé, nebo lidé a koně, do jednoho vagónu se vešlo až osmnáct vojáků, ale zpravidla jich tam přespávalo šestnáct. Dále měli již zmiňované poštovní a kovářské vagóny, pak nemocniční vagóny, kde dokázali operovat na improvizovaném operačním lůžku bez narkózy. Viděli jsme také ozbrojené vagóny, kde se nacházely kulomety a dělo s dostřelem až dvanáct kilometrů. Zdi ozbrojeného vagónu byly dvojité. Na prohlídce vlaku toho bylo hodně k vidění. Mě nejvíc zajímaly vojenské uniformy, které se hodně liší od těch dnešních.Celkově se mi prohlídka líbila a bylo to hodně naučné.
Martin Faja, IX. A

Fotografie pořídil pan Potysz

Návštěva LEGIOVLAKU 16. září 2016

Jednou ze vzdělávacích mimoškolních akcí, které byly vybrány pro žáky 8. a 9. ročníku ZŠ Slezská byla návštěva tzv. Legiovlaku. Byl k dispozici na těšínském nádraží. Jeho prohlídka žáky zaujala zejména proto, že všechny vagony byly realisticky rekonstruované, vybavené dobovými exponáty a také průvodce jim poskytl zajímavý výklad. Mnoho nových věcí se dozvěděli také z filmu promítaného v jednom z vagonů.
Rozhodně jsem se dozvěděl nové věci k tématu I. světové války a potvrdilo se mi, že být vojákem v podobném konfliktu nebylo vůbec lehké. Sám bych to nikdy neměl odvahu zkusit ani zažít.
Danek Pasz

Zaujal mě „zdravotní vagon“, kde byly vystaveny různé lékařské nástroje. Výstava byla udělána, aby věci vypadaly jako opravdové – nástroje, použité obvazy, protéza…
Dorka Grzegorzová

Výstava se mi líbila hlavně z důvodu reálnosti vystavených exponátů, zaujal mě zejména obranný vagon s kulomety chlazenými vodou a dělem. Líbil se mi i obrněný vůz. V některých částech vagonu byly dokonce viditelné i díry po kulkách.
Mirek Martinek

Návštěva legiovlaku byla zajímavá. Dozvíte se v něm věci, které většina lidí vůbec nezná. Divil jsem se např., jak výborně fungovala během války vojenská pošta.
Dominik Číž


Poznáváme Afriku

Východní Afrika – kolébka lidstva

Na počátku února jsme se s žáky 5. – 9. ročníku vydali do kina Central na vzdělávací program týkající se života v Africe. Mnohé poznatky z programu žáci komentovali po návratu do školy. Zaznamenali jsme postřehy dětí V. A třídy:

… Zjistila jsem, že hluboké propadliny u Rudého moře se každým rokem zvětší o dva centimetry, takže za pár miliónů let by se mohlo Rudé moře vlít do propadliny a vytvořit řeku…
… Věděli jste, že nejnebezpečnější zvíře je hroch? Ano, hroši zavinili více úmrtí než všechny šelmy dohromady…
… Viděli jsme, jak se mají lidé a děti v Africe. Kvůli špatné hygieně a příšernému životnímu prostředí se dožívají pouze 35 let…
               Ivana Bartošíková, V. A

… Ale asi nejhorší bylo, jak lidé měli mezi rty talířky. Z čeho jsem byl úplně vedle, to že na nějaké hoře v Africe je sníh. A že někde ve škole nahání děti bičem; a že do školy chodí chlap kolem 48 let. Ale nebylo to kvůli tomu, že by propadal, prostě to nestihl včas…
…Fakt bych nechtěl jet mezi ty domorodce, co měli v puse ty talířky…
               Kryštof Rusz, V. A

… Film doplňovaly jak barevné tak černobílé fotky a dokonce i grafické doplňky a komentář (ten jsem nečekal)…
               Richard Bernatík, V. A

… Děti v Africe byly veselé a milé a to i přesto, že byly chudé. Ve škole, kam chodily, měli málo pomůcek a roztrhanou tabuli. Třída byla malá, přesto se jich tam učilo osmdesát…
… Chudí lidé, často mladí, umírali. Neměli co pořádně jíst a pít. Pití bylo často znečištěné. Lidí, kteří tam žijí, mi bylo velmi líto. Uvědomila jsem si, jak se tu máme dobře…
               Klára Kaletová, V. A

Žákovské poznatky z programu zaznamenala Mgr. Jolana Kantorová

 


Rozuměli jsme, i když se mluvilo anglicky

V kině Central pro nás herci hráli pohádku anglicky
 

Ve čtvrtek 5. listopadu jsme již podruhé navštívili divadelní představení, ve kterém se mluvilo anglicky. Pohádku o Karkulce zahráli herci hezky a to, čemu jsme třeba nerozuměli, občas překládali. Super bylo, že celou dobu to byla komedie. Kostýmy se mi taky líbily. Člověku stačí trocha fantazie a místo kožichu, čepice a umělého ocasu vidí velkého, chlupatého, černočerného anglicky mluvícího vlka. Fotky však nejsou moc povedené. Naší paní učitelce nejprve povolili a pak zakázali fotit.
Richard Bernatík, V. A
 

Ten příběh byl jiný než normální Červená karkulka. Byl o holčičce Zuzce, která měla jít do školy, ale vzpomněla si, že píšou test z biologie. Ona to neuměla a potřebovala výmluvu. Proto šla navštívit nemocnou babičku. Zpočátku ten příběh známou pohádku vůbec nepřipomínal. Ale potom si herečka nasadila červenou sukni a čepec a vyrazila za babičkou do lesa. Bylo to humorné a my jsme se dost nasmáli. Mne osobně to moc pobavilo. I když mluvili anglicky, rozuměli jsme tomu, dost toho překládali.
Klára Kaletová, Natálie Petrová, Štěpánka Wrublová, V. A
 

Bylo to moc hezké, hlavně ty kostýmy a kulisy. Břicho vlka byl takový vak na zip, když snědl babičku a Zuzku, břicho bylo větší. Asi ho něčím vycpali. Po skončení představení rozdala Zuzanka několik podpisů na ruku hlavně těm, kteří seděli v první řadě. Naše Aneta a Nela mají na ruce podpis Karkulka. Pak přišel jejich zvukař a poslal nás do školy a herečku za kulisy. Divadlo bylo moc hezké a moc se nám líbilo.
Apolonia Miervová, Lejla Turoňová, IV. A
 

Dne 5. listopadu jsme byli v kině Central na anglickém divadle pro základní školy. Hlavním hrdinou příběhu byl muž jménem Peter Black. Měl docela smolný den: vyhodili ho z práce, okradli ho, neměl na nájem bytu, proto mu ho vzali a zabavili mu také auto. Nešťastné události pokračovaly. Zoufalý Peter bez auta, bez práce a bez střechy nad hlavou si nakonec našel práci jen za jídlo v čínské restauraci. Stal se sice bezdomovcem, ale našel si kamarády a vše skončilo jako v každé pohádce - … žili šťastně až do smrti.
Klára Helebrandtová, Natálie Mucsková, VI. A


Představení Černý Petr bylo po herecké stránce velmi hezké a humorné. Hlavní hrdina byl hodně velký smolař. Nakonec si však i on, kterému se stále něco nedařilo, našel přátele. Máme-li hodnotit po stránce anglického jazyka, musíme říct, že hercům bylo dobře rozumět, všechno jsme chápali. Z našeho hlediska byla angličtina poměrně jednoduchá. Na takové nebo podobné představení bychom určitě šli znovu.
hodnotili svorně žáci IX. A
 


Projekt Sazka Olympijský víceboj

Sportovní projekt ZŠ Hrabina
 

Od 15. září 2015 je naše škola členem projektu Sazka Olympijský víceboj, který se soustřeďuje na rozvoj pohybu všech dětí školního věku. Hlavním cílem projektu tedy není soutěžit, ale zapojit v rámci tělesné výchovy co nejvíce žáků do osmi měřitelných disciplín - postoj čápa, hluboký předklon, T- běh, zkrácené lehy - sedy, skok či trojskok z místa, sprint 60 metrů, 500 metrů či jeden kilometr, hod basketbalovým míčem. Po splnění všech osmi disciplín dostanou žáci sportovní vysvědčení - unikátní analýzu svých pohybových dovedností. Ta dětem ukáže, pro které sporty mají největší předpoklady a jak je mohou dále rozvíjet. Výsledky žáků proto průběžně zaznamenáváme do internetového online systému Sazka Olympijský víceboj. Ve velmi krátké době se nám podařilo splnit s většinou žáků minimálně tři požadované disciplíny, zařadili jsme se tak mezi aktivní školy a tím získali sportovní set a možnost soutěžení o Trénink s olympionikem.
Tímto projektem žáky motivujeme k pohybovým aktivitám i v jejich volném čase a přispíváme tak k upevňování tolik žádaného zdravého životního stylu. Dětem přejeme hodně štěstí a vytrvalosti v plnění zbývajících disciplín.
Mgr. Kateřina Mannheimová
 


Ex libris

Beseda s výtvarníkem

Městská knihovna vyhlásila výtvarnou soutěž EX LIBRIS. Nevěděli jsme, co to znamená. Vše nám vysvětlil výtvarník a knihovník pan František Szymczysko, se kterým jsme se ve studovně setkali. Mohli jsme si už dnes cvičně připravit obrázek začátečního písmene našeho jména s nějakým symbolem toho, co máme rádi. Ellen Prunnerová měla svoje E krásně květinkové, ale nejnápaditější bylo K Káji Volkové. Práce se odevzdávají do konce října. Uvidíme, jak se nám povedou.
žáci IV. A
 


Projekt Moje město

Třídní projekt „Moje město“ III.A
 

Ve škole jsme pracovali na projektu Moje město. Navštívili jsme muzeum, vyslechli pověst o stříbrném penízku a hned si ho i vyrobili. Na besedě v knihovně jsme si povídali, jak to bylo kdysi a prohlíželi jsme si staré i nové fotky. Paní učitelka nám četla různé pověsti o vzniku Těšína, o vodnících u řeky, černé kněžně i o těšínském kvítku. Byli jsme také na vycházce kolem Olše,viděli jsme Piastovskou věž a rotundu, kavárnu Avion. V Masarykových sadech jsme viděli sochu sv. Jana Nepomuckého, pomník obětem I. světové války, sochu T.G.Masaryka a kostel. Moc se mi to líbilo.
Viktorka Kochová, III.A

Perličky z ostatních slohových prací:
• v muzeu jsme se dozvěděli, že Piastovská věž je jenom obyčejný kus zříceniny…
• vyrobili jsme si družici (směrovou růžici) a pracovali s ní na vycházce
• Piastovská veš
 


26. září - Evropský den jazyků

26. září – EVROPSKÝ DEN JAZYKŮ

Zeptali jsme se několika žáků a dvou vyučujících na jejich názor, zda by mohli vyjádřit několika slovy svůj vztah k jazykům. Protože odpovědi byly zajímavé, chceme se s vámi o ně podělit.

Mgr. Lenka Slováková:
Patřím ke generaci, která se v základní škole učila jen ruštinu. S angličtinou jsem se setkala až na střední škole a to ve formě kroužku. Měla jsem velké štěstí na výbornou vyučující, protože její zásluhou se ze mě stala angličtinářka. díky jí jsem získala lásku k jazyku. Vzpomínám na ni dodnes, byla to paní učitelka Branná.

Mgr. Ellen Polaino:
Kdybych neuměla anglicky, nepotkala bych svého manžela, nedorozuměla bych se s ním. Je původem Španěl, který studoval v Praze. Po svatbě jsem tři roky žila ve Španělsku a díky tomu jsem se také španělsky naučila. Jak jsem se učila? Hlavně kontaktem s lidmi a poslechem. Nyní žijeme celá rodina v Českém Těšíně. Za španělskou rodinou se rádi vracíme o prázdninách. Naopak mě mrzí, že jsem zapomněla jiný cizí jazyk – ruštinu.

Žáci IX. A:
Tobias M.:
Myslím si, že pro nás je nejdůležitější úplná znalost správné češtiny. Tobias M.

Anna M.
Umět cizí jazyk, dorozumět se – to nám otevírá dveře ve společnosti, která má například jiné zvyky, jiný způsob života, umožňuje nám nahlédnout do myšlení lidí. Také je vyšší šance na získání práce v cizině. Anna M.

Jakub J., Nela T., Aneta D.
Znalost cizího jazyka – to je domluvit se na dovolené v zahraničí, získat šanci pro práci v zahraniční firmě u nás. Nejvíce se nám pro svou zpěvnost líbí francouzština a italština. 

Odpovědi pro vás zaznamenala V. Potyszová.


Byli jsme na koncertu Slezanu

Navštívili jsme koncert Slezanu – program k 60. výročí jeho existence
 

V pátek 18. září jsme ukončili výuku ve škole před desátou hodinou. Byli jsme totiž pozváni do Těšínského divadla na slavnostní koncert folklórního souboru Slezan. Také převládala zvědavost na výkony našich spolužaček a spolužáků, kteří ve Slezanku tančí a zpívají. Naše očekávání se splnilo. Hodně jsme tleskali, bavili jsme se výbornými výstupy a v závěru koncertu se nám nechtělo z divadla odcházet.
Líbilo se mi, jak kluci dělali různé „akrobacie“. Například Filip z deváté třídy úžasně skákal přes silný klacek tam a zpět. Držel ho přitom v rukách. Poslední skok mu ale nevyšel a klacek zlomil. Všichni jsme mu moc fandili a obdivovali ho. Kdo by si jako já dříve myslel, že Slezanek moc tančit neumí, spletl by se. Nejvíc se mi také líbilo, jak tam malý kluk hrál na cimbál.
Matěj Rzeplinski, Petra Bruková, V. B
 

Koncert se mi líbil. Myslím si, že bylo docela namáhavé se to všecko naučit. Moc se mi líbily krásné kroje, také jak hráli na různé hudební nástroje: na housle, cimbál nebo basu a dudy. Dudy byly nejzajímavější, většinou jsme je viděli a slyšeli poprvé a překvapil nás jejich zvuk. Bylo to pěkné, dávám tomu jedničku.
Terezie Veverková, Pavel Szmek, V. B
 


Vyzkoušeli jsme si "Na vlastní kůži"

Vyzkoušeli jsme si „Na vlastní kůži“

Jen co začal školní rok, byli jsme pozváni na akci do parku Adama Sikory. Prošli jsme asi pět stanovišť. Projela jsem se v autě a mám dobrý pocit, byly tam i motokáry. Na stanovišti Červeného kříže jsme se učili zachraňovat: první pomoc ve formě umělého dýchání a resuscitace. Umělé zranění měla Lucka a my jsme odpovídali na otázky, jak bychom jí nebo někomu zraněnému na ulici pomohli. Následovalo další stanoviště se třemi typy brýlí a my jsme měli za úkol projít v brýlích slalom a překážku. Bylo to dost těžké, protože jsme zažili v brýlích, jaké to je, když je člověk pod vlivem marihuany, stresu a slabého alkoholu. Také sbírat s brýlemi papírky ze země nebylo jednoduché. Kromě toho jsme viděli také výzbroj a výstroj zásahové jednotky. Čtvrté stanoviště mělo simulovat autonehodu. Sedli jsme si do auta a to se s námi točilo. Na posledním stanovišti jsme se seznámili s typy motorek a vyzkoušeli si, jaké to je, když se řídí. Zatím bezpečně na simulátoru. Všechno se mi tam velmi líbilo. Byl to moc zajímavý den.
       Nela Tomanková, IX. A


Třídní projekt

Pohádkový týden ve II. A

Třídní projekt „Pohádkový týden“ přinesl žákům nejen zábavu, ale i nové poznatky a možnosti vyzkoušet si jiné formy práce. Děti projevily své znalosti z říše pohádek, které jsou této věkové skupině velmi blízké. Cíle projektu se podařilo splnit. Žákům se týden pohádek velmi líbil, a přestože měli pocit, že jsme se vůbec neučili, získali spoustu nových vědomostí.

Mgr. Gabriela Koždoňová, tř. uč.


Celoškolní projekt Jde to i jinak

Celoškolní projekt JDE TO I JINAK

Pro dny 14. a 15. května připravila vyučující tělesné výchovy Mgr. Kateřina Mannheimová pro žáky 5. – 9. ročníků obou škol zajímavé dopoledne. Společně s asistenty z řad studentů a vyučujících Aplikované tělesné výchovy z Olomouce si žáci mohli vyzkoušet, jaké jsou možnosti sportování lidí s tělesným postižením. Také se mohli setkat s naší vrcholovou paralympioničkou Evou Kacanu a vyslechnout si i její životní příběh. Naši hoši a dívky se nadšeně zúčastnili všech aktivit, proto přinášíme pár žákovských postřehů.

Dne 14. 5. 2015 jsme měli ve škole velice zajímavý projekt. Byli jsme rozděleni na různá družstva. Já bych ale řekl, že jsem byl v tom skoro nejlepším družstvu. Nejvíc se mi líbila třetí disciplína, protože jsme si šli povídat s paní Evou Kacanu. Poslouchal jsem velmi pečlivě. Paní se pohybuje na invalidním vozíku a sportuje. Byla na Paralympijských hrách 2008 v Pekingu a vyhrála zlatou medaili ve vrhu koulí. Medaili nám ukázala, mohli jsme si ji potěžkat. Pustila nám také filmy s hendikepovanými sportovci. Beseda se nám moc líbila.
Petr Rudzki, Lukáš Stařičný, VI. A

Goalball – tato disciplína je hra pro nevidomé. Sedli jsme si do kruhu, dali jsme si na oči masky – klapičky a kutáleli jsme si mezi sebou míč. Byl ozvučený rolničkou. Mně se goalball líbil nejméně. Míč byl ozvučený a měli jsme ho kutálet do soupeřovy branky. Byl to docela špatný pocit, když jsem měl na očích klapky a musel jsem se orientovat jen sluchem.
Eliška Hartlová, Samuel Janík, V. C

Na jednom ze stanovišť nám lektor nejdříve vysvětlil princip hry boccia a pak jsme si mohli i zahrát. Je podobná hře pétanque, jenomže tam nejsou těžké kovové koule, ale lehké kožené, myslím si, že mohly být plněné rýží. Ze začátku jsme jen házeli do kruhů na zemi a potom jsme hráli. Byla to zábava. Když se naší skupiny pan Martin ptal, jestli známe hru boccia, přihlásila jsem se a řekla, že to hraje závodně můj soused. Jmenuje se Tomáš Byrtus. Pan Martin řekl, že ho zná, že je jeho trenér a že ho mám pozdravovat.
Matouš Polášek, VII. A, Klára Helebrandtová, V. C

Další stanoviště bylo vrcholem všeho. Byli jsme v tělocvičně, jezdili na sportovních vozících a přitom jsme driblovali basketbalovým míčem. Hrozně nás to bavilo a pořádně jsme se vyblbli. Mohli jsme si také na normálních vozících vyzkoušet, jak se jezdí. Bylo to těžší, než se zdá. Opravdu jsem netušila, že to bude tak těžké přejet práh nebo zabočit za roh.
Jakub Jelínek, Nela Tomanková VIII. A

Na závěr celého programu hráli učitelé proti žákům basketbal na sportovních vozících. Žáci jednoznačně vyhráli. Konečně zvítězila obratnost nad inteligencí! Tento den se nám všem velmi líbil!
Brigita Fajová, VII. A
 


Projektový den v III.A

Pálení čarodějnic

Ve středu 29. 4. měli žáci III. A projektový den na téma Pálení čarodějnic. Žáci se proměnili za čarodějnické učeně, kteří si poměřovali své síly na poli vědomostním. Dozvěděli se, co „ pálení čarodějnic“ znamená, kde všude se tento svátek slaví. Zjišťovali, které bylinky jsou léčivé a které ne. Přečetli si pohádky o hodných i zlých čarodějnicích. Celé dopoledne je provázela spousta hádanek a rébusů. Nakonec si čarodějnice namalovali a ze svých řad si vybrali tu nejkrásnější. Tou nejkrásnější se stala Veronika Kučerová.
třídní učitelka Mgr. Barbara Raszyková
 


Pasování na čtenáře knihovny

Dne 18.2.2015 se v knihovně dělo pasování na čtenáře knihovny. Děti I.A tuto akci pojmenovaly jako "pasování na knihomola", což se dvěma skřítkům a ledové královně úřadující tento den právě v knihovně moc líbilo. Pro děti skřítkové připravili úkoly s písmenky a slovy, aby mohly začarovanou ledovou královnu odčarovat.
Královna měla pravý meč a děti, které se přihlásily do knihovny jako čtenáři, byly pasovány, hned obdržely průkazku a mohly si půjčit svou první knížku. Pro prvňáčky je v knihovně členství zdarma, čímž knihovna dává najevo, že stále stojí o další a další čtenáře.
Dětem se líbilo všechno, ať už to byli skřítkové, královna, úkoly, výběr knížek i samotné pasování. Kéž by jim nadšení pro knihy vydrželo co nejdéle.
Děti a p. uč. Činčalová
 


Exkurze: Muzeum Beskyd - Marlenka - radnice v Ostravě

17. února jsme s nadšením vyjeli na výlet s našimi učitelkami Evou Hlouškovou a Ellen Polaino. Doprovázely nás také dvě studentky ze střední školy Albrechtovy. Nejdříve vedla naše cesta do Frýdku do Muzea Beskyd. Je to zámek na náměstí a také jsme se tam cítili jako v zámku. Museli jsme si nazout papuče a ty se všem zdály směšné, po podlaze jsme klouzali, aby nám nespadly. Nejvíce se mi líbila pozlacená zrcadla, ale mě to jinak nebavilo, protože jsem už tam jednou byla. Po skončení prohlídky jsme jeli do firmy, kde se vyrábí Marlenka. Přivítal nás tam milý pán a ten nám vyprávěl, jak to všechno vzniklo. Autorem dobrůtek je podnikatel z Arménie, kterému se moc líbila Praha, a chtěl se k nám přestěhovat. Příběh byl velmi zajímavý. Potom následovala ochutnávka. Z každého druhu kousek. Dostali jsme plné talíře zákusků. Pak nás vzali i na prohlídku výrobny. Šli jsme na druhé patro, kde byla ulička prosklenými prostorami, takže jsme viděli, jak stroje a zaměstnanci pracují. K tomu jsme vyslechli další zajímavosti.
Aneta Dudová, Karolína Kucharczyková, VIII. A

V Marlence jsem si myslela, že dostaneme malý kousek k ochutnání, ale dali nám toho hromadu. Oni totiž nevyrábí jenom ty klasické dorty, ale vyrábí třeba i kuličky, napoleonky ve třech příchutích – citrónové, klasické, kakaové. Také jsme měli možnost si jakýkoliv výrobek koupit. Dozvěděla jsem se tam také to, co mě nejvíc zajímalo: jak firma přišla k názvu Marlenka? Je to prosté – manželka i dcera zakladatele firmy mají toto jméno. Geniální věci mívají jednoduchý začátek! Víme už i to, jak vypadá stroj, který zákusky vyrábí. Měří osm metrů a stál něco okolo dvou set miliónů korun. Po návštěvě firmy jsme jeli do Ostravy na oběd. Dali nám kuřecí vývar, potom kuřecí maso, brambory a zeleninu jako přílohu. Byla k tomu ještě svačina: bageta, jogurt. Najezení jsme před sebou měli ještě jeden cíl: radnici v Ostravě. Průvodce nám ukázal zajímavé místnosti a pak jsme vyjeli na věž. Město bylo sice trochu v oparu, ale vítr nefoukal. Měli jsme se na co dívat. Průvodce nám vždy přesně ukázal, co se kde nachází. Domů jsme odjížděli plni zážitků a dojmů. Výlet se nám všem velmi líbil.
Nela Tomanková, VIII. A