Zpráva z výjezdu do Polska (trochu opožděná)

ZPRÁVY Z POLSKA
 

1. a 2. den:
Vyrazili jsme na cestu plnou zážitků do Polského Gorzowa Wielkopolského, jen 130 km od Berlína! Cesta byla dlouhá a únavná, aspoň že jsme si mohli odpočinout ve vlaku s lůžky. Byl to pro nás zážitek, po cestě jsme si odpočinuli a vyrazili na procházku do města, kde jsme měli oběd. Další procházka městem, park, amfiteátr, cukrárna, zpět do hotelu na zasloužený odpočinek a než jsme se nadályi čekala na nás naše nová rodina na tento týden. Večer byl pro nás zajímavý tím, že jsme měli čas poznat členy naší nové rodiny. Byli jsme příjemně překvapeni. Plno z nás mělo domácí zvíře či dalšího sourozence. Každý strávil svůj den s rodinou jinak, někteří šli na procházku městem nebo na oslavu atd…

3. den:
Ráno po probuzení jsme vyrazili na náměstí, kde na nás čekali ostatní členové projektu Erasmus. Všichni jsme si udělali hromadné foto a šli se podívat na ostatní památky ve městě. Zajímavou tečkou dne byl Speed way - závod motocyklů na ploché dráze, který byl pro nás neuvěřitelně vzrušující. Objevili jsme na dráze i motorkáře ze Slovenska, samozřejmě jsme mu fandili.

4. den:
Brzy ráno na nás před hotelem Fado čekaly autobusy. Mířili jsme do starého města Poznaň. Cesta byla dlouhá, ale stála za to. Na náměstí, ve 12 hodin, jsme měli pozorovat orloj, na kterém se trkaly dvě kozy. Popravdě máme lepší orloj v Praze. Po orloji jsme si šli prohlídnout ostatní památky (např: pekárna, mini divadlo, pivovar).

5. den:
V pondělí jsme vyrazili na přivítání do školy, kde studují naše ubytovatelky. Přivítání bylo velmi pěkné a roztomilé. Viděli jsme děti z 1. stupně a jejich taneční, či pěvecké představení. Poté následovaly proslovy vyučujících z jiných zemí a losování týmů do fotbalového zápasu. Jelikož jsme byli hladoví, šli jsme na sladkou svačinku a procházku do lesa. Po příchodu začaly fotbalové zápasy. Šlo nám to dost dobře. Protože, jsme se domluvili s ostatními dětmi z Erasmu, šli jsme společně do nákupního centra, kde jsme se stmelili na jednu velkou partu ze všech částí světa. Byla to zábava.

6. den:
Tento den začal procházkou za viceprezidentkou města. Dlouho jsme si s ní povídali, no spíše ti, kteří se nestyděli před paní mluvit. Po rozhovorech jsme si s paní udělali fotografii a rozešli se svým směrem. My jsme mířili na bazén jménem Slowianka. Tam jsme si užili hodně legrace - jezdili jsme na tobogánech, hráli vodní pólo, házeli si míčem, a kdo chtěl, mohl odpočívat na lehátkách. Po ukončení plavání jsme pozvali naše hostitele na bowling a na závěr hurá na pizzu do Askany!

7. den:
Po úplném načerpání sil v posteli jsme vyrazili k hotelu, kde na nás opět čekal autobus. Autobus nás zavezl na místo uprostřed lesa, kde byl gril, črkala nás spousta her jako například volejbal, florbal, fotbal a bedminton. V tom jsme dostali nápad, že se můžeme jít projít k jezeru, které bylo nedaleko našeho místečka. Většině lidí toto místo vyrazilo dech. Byla to krása vidět něco ještě úplně nepřeplněné lidmi. Poté co jsme se vrátili z našeho mini výletu, jsme zjistili, že se na nás přišla podívat místní TV. S hodně lidmi natočila rozhovor. Po odjezdu televize jsme se vrátili zpět “domů“. Bylo to krásné, pro některé ale i smutné (loučení se) zakončení tohoto týdne.

Tereza Krawiecová VIII. B a Michaela Kurková VII. A

HODNOCENÍ MOBILITY ERASMUS V POLSKU ÚČASTNÍKY POBYTU
 

Abych byla upřímná, ze začátku se mi do toho moc nechtělo, ale teď bych v Gorzowě ještě pár dní zůstala. Ať už kvůli tomu, že moje angličtina díky pobytu celkem dost pokročila, tak kvůli lidem, které jsem tam poznala. Myslím, že si to užil každý, nehledě na vyznání, či na barvu pleti. Rozhodně nelituji toho, že jsem navštívila Polsko a jela s Erasmem na tento projekt. Jsou to nezapomenutelné zážitky, na které budu ráda vzpomínat ještě dlouhou dobu. Díky.
Tereza Krawiecová, VIII. B

Tento týden byl nejlepší v mém životě, který bych si zase zopakovala. Nejhorší bylo rozloučení s novými lidmi. Je mi líto, že až poslední den jsem se rozhodla promluvit s pěknými Italy. Rozuměla jsem si s nimi, udělali jsme si fotečku a povídali jsme si. Pak na zpáteční cestě naproti nám seděli dva Italové, kteří nás hodně pobavili. Kolem šesté hodině jsme šli všichni s našimi adoptivními sestrami do Central Parku, kde jsme si se všemi novými kamarády dávali navzájem autogramy. Alespoň malá památka na nové kamarády. Jsem velice ráda, že jsem mohla jet a poznat nové lidi. Kdybych mohla, tak bych tam ještě zůstala. Bylo by taky dobré, kdyby se ještě mohl uspořádat nějaký večírek s lidmi, kteří tam byli s námi.
Marie Fučíková, VII. B

Kdybych to měla shrnout tak bych řekla, že bych tohle zopakovala znova se všemi, které jsem v Gorzowě poznala. Nikdo se při přátelství neohlížel na věk ani barvu pleti. Kdybych měla šanci v Gorzowě zůstat déle, zůstala bych, protože jsem si uvědomila, že ty lidi, které jsem poznala, mám strašně ráda, myslím si, že by to vzal každý. Dokonce jsem si našla i nejlepšího kámoše. Taky to nebylo jen moc zábavné, ale i zdokonalující ohledně angličtiny. A moc děkuji, že jsem mohla jet.
Michaela Kurková, VII. A

Tento týden byl strašně skvělý. Potkala jsem nové lidi, se kterými jsem si velice rozuměla. Potkala jsem skvěle lidí, polepšila si angličtinu a naučila jsem se nová slova z cizích jazyků. Byla to dobrá zkušenost do života. Ale je mi trošku líto, že ty skvěle lidí už nemusím nikdy vidět. Bylo skvěle poznat nové cizí lidí z jiných zemí, než jsme my. Žít ten týden v cizí rodině. Všichni byli skvělí. Budu na všechny vzpomínat v dobrém dokonce svého života. Poslední den jsme od všech sháněli podpisy na památku. Bylo to fajn. Byly to nejlepší dny v mém životě. Chtěla bych si to zopakovat znova. Nejhorší pro všechny bylo rozloučení s našimi novými kamarády.
Natálie Blažková, VII. A.

Ze začátku se mi do toho moc nechtělo. Bála jsem se pobytu v rodinách a taky dorozumívání. Později jsem zjistila, že s rodinou jsem si rozuměla a s angličtinou na tom nejsem tak hrozně, jak jsem myslela. Teď určitě nelituji, že jsem se do Gorzowa vydala. Poznala jsem nové lidi, konečně použila angličtinu mimo školu a posílila své sebevědomí. Troufám si říct, že to bylo nejlepších 7 dní v mém životě. Klidně bych si to ještě párkrát zopakovala.
Zuzana Recmanová, VI. A