Celoškolní projekt Jde to i jinak

Celoškolní projekt JDE TO I JINAK

Pro dny 14. a 15. května připravila vyučující tělesné výchovy Mgr. Kateřina Mannheimová pro žáky 5. – 9. ročníků obou škol zajímavé dopoledne. Společně s asistenty z řad studentů a vyučujících Aplikované tělesné výchovy z Olomouce si žáci mohli vyzkoušet, jaké jsou možnosti sportování lidí s tělesným postižením. Také se mohli setkat s naší vrcholovou paralympioničkou Evou Kacanu a vyslechnout si i její životní příběh. Naši hoši a dívky se nadšeně zúčastnili všech aktivit, proto přinášíme pár žákovských postřehů.

Dne 14. 5. 2015 jsme měli ve škole velice zajímavý projekt. Byli jsme rozděleni na různá družstva. Já bych ale řekl, že jsem byl v tom skoro nejlepším družstvu. Nejvíc se mi líbila třetí disciplína, protože jsme si šli povídat s paní Evou Kacanu. Poslouchal jsem velmi pečlivě. Paní se pohybuje na invalidním vozíku a sportuje. Byla na Paralympijských hrách 2008 v Pekingu a vyhrála zlatou medaili ve vrhu koulí. Medaili nám ukázala, mohli jsme si ji potěžkat. Pustila nám také filmy s hendikepovanými sportovci. Beseda se nám moc líbila.
Petr Rudzki, Lukáš Stařičný, VI. A

Goalball – tato disciplína je hra pro nevidomé. Sedli jsme si do kruhu, dali jsme si na oči masky – klapičky a kutáleli jsme si mezi sebou míč. Byl ozvučený rolničkou. Mně se goalball líbil nejméně. Míč byl ozvučený a měli jsme ho kutálet do soupeřovy branky. Byl to docela špatný pocit, když jsem měl na očích klapky a musel jsem se orientovat jen sluchem.
Eliška Hartlová, Samuel Janík, V. C

Na jednom ze stanovišť nám lektor nejdříve vysvětlil princip hry boccia a pak jsme si mohli i zahrát. Je podobná hře pétanque, jenomže tam nejsou těžké kovové koule, ale lehké kožené, myslím si, že mohly být plněné rýží. Ze začátku jsme jen házeli do kruhů na zemi a potom jsme hráli. Byla to zábava. Když se naší skupiny pan Martin ptal, jestli známe hru boccia, přihlásila jsem se a řekla, že to hraje závodně můj soused. Jmenuje se Tomáš Byrtus. Pan Martin řekl, že ho zná, že je jeho trenér a že ho mám pozdravovat.
Matouš Polášek, VII. A, Klára Helebrandtová, V. C

Další stanoviště bylo vrcholem všeho. Byli jsme v tělocvičně, jezdili na sportovních vozících a přitom jsme driblovali basketbalovým míčem. Hrozně nás to bavilo a pořádně jsme se vyblbli. Mohli jsme si také na normálních vozících vyzkoušet, jak se jezdí. Bylo to těžší, než se zdá. Opravdu jsem netušila, že to bude tak těžké přejet práh nebo zabočit za roh.
Jakub Jelínek, Nela Tomanková VIII. A

Na závěr celého programu hráli učitelé proti žákům basketbal na sportovních vozících. Žáci jednoznačně vyhráli. Konečně zvítězila obratnost nad inteligencí! Tento den se nám všem velmi líbil!
Brigita Fajová, VII. A